4. 7. 2018 | Hana Cintlová
Buďte trochu rebel! Posty a blogy nejsou slohová cvičení. Váš výtvor nemá za úkol přesvědčit „pančelku“, že z vás roste druhý Jirásek a že umíte bez chyby popsat půlku sešitu. Přečtěte si, jaká 3 pravidla slohovek by měl copywriter raději zapomenout.
Aby byl autor z 8. B za frajera, musel popsat co nejvíce papírů a nezapomenout ani na jednu čárku. Jenže vaše dílo mělo tehdy jediného čtenáře. Ten byl navíc za louskání dlouhých literárních počinů placený. Vaši současní čtenáři jsou z úplně jiného těsta. Příspěvek ukousnutý třemi tečkami zavání dlouhým textem. A věřte, že i kliknutí na „Zobrazit více“ je pádný důvod, proč váš post radši přeskočit. To samé platí o blogu, ze kterého vybafne jednolitá masa slov. Zapomeňte tedy na kvantitu slohovek a smažte všechno, bez čeho se váš text obejde. Články rozdělte do přehledných odstavců s nadpisy a nebojte se vylepšit je obrázky.
Ano, v případě, že „chystáte se napsati román, jenž o chrabrých činech hrdinů dávných pojednávati bude“. Pak si tohle pravidlo pověste nad pracovní stůl, nejlépe hned vedle kalamáře. Jestli se ale pouštíte do blogu o podlahových krytinách, volte jen takové výrazy, které sami běžně používáte. Říkáte někdy „jenž“ nebo „či“? Ne?! Tak se jim vyhýbejte i při popisu plovoucí podlahy. Vaši čtenáři to ocení. Blog, který není prošpikovaný archaismy, knižními obraty a dlouhými souvětími, se jim bude číst mnohem lépe.
Zatímco ve škole byl bulvární tisk na černé listině, pro copywritera jsou články paparazziů k nezaplacení. Vždyť od koho jiného se nejlíp naučíte vymýšlet krátké zajímavé nadpisy, co přímo lákají k přečtení celého blogu?! Podobně nechvalnou pověst měla za katedrou i reklama. Jenže trefné claimy a originální call to action v české próze 19. století prostě nenajdete. Tím vás nechci odvádět od četby literárních velikánů. Jen doporučuji si mezi povinnou četbu zařadit taky mistry chytlavých nadpisů a povedených kampaní.
Která pravidla z hodin slohu porušujete vy? Napište mi!