8. 11. 2019 | Jana Křivánková
Je jedno jestli jste spisovatel, novinář, student, nebo jako já – kopík. Tvůrčí krizi dřív nebo později pozná každý z nás. Důkazem budiž tento článek, který jsem měla odevzdat už před měsícem. Ale prostě to nešlo. A nešlo to do chvíle, kdy jsem místo urputného přemýšlení o tématu a stylu začala přemýšlet o tom, proč to vlastně nejde. Píšu texty od rána do večera a ve valné většině případů rozhodně nemám problém. Ale to, že umíte jezdit na kole, ještě neznamená, že nemůžete spadnout. Naštěstí jako celá řada abstraktních problémů má i tvůrčí krize vcelku prozaické řešení. A ne jedno. Seznamte se s mými myšlenkami na téma boj s tvůrčí krizí. Třeba jednou pomůžou s textem i vám.
Úplně nejlepším řešením tvůrčí krize je zkrátka žádnou nemít. Naprosto parádně vám v tom poslouží notes a tužka (dva vynálezy, na kterých stojí i končí celá naše civilizace) ve formátu, který se vejde do kapsy. No a tahejte ho všude s sebou – bez vytáček. Je jedno, jestli jdete do fitka, na pivo s kámošema, přemisťujete se v MHD, nebo zrovna dřepíte v práci a pracujete na něčem úplně jiném. Nikdy totiž nevíte, kdy vás osvítí váš vnitřní génius. Ale pozor! Váš vnitřní génius je arogantní a myslí si, že si bude každý super nápad pamatovat. Bohužel to tak není. A právě tady nastupuje na scénu tužka a blok, který s sebou nemáte pro dobrý pocit, ale abyste si do něj napsali první i poslední „kravinu“, která vás napadne. I k věcem, které nejsou aktuální. Nikdy nevíte, kdy aktuální zase budou.
No dobře, možná trochu je, ale když ho používáte s mírou, může být fakt prospěšný. Abyste plánovali správně, musíte vědět, jaký poměr časové rezervy a stresu na vás platí nejvíc aka kdy jste nejproduktivnější. Někdo potřebuje velkou rezervu, někomu stačí pár hodin, no a někdo (jako třeba já) potřebuje doslova nůž na krku, aby něco vypotil. Základem myšlenky ale je, že bez deadlinu jakkoliv je vzdálený pravděpodobně nic nevytvoříte. Takže ať už je váš úkol jakýkoliv, omrkněte oč jde, napište si prvotní nápady (pokud máte to štěstí a nějaké máte) a podle vašich potřeb si stanovte termín. A pozor novinka! Termíny se neodsouvají. NIKDY!
Pokud se ve svém prostředí necítíte příjemně, asi se vám podaří napsat nečitelnou hororovou povídku, ale tím to končí. Pro představu náš PPCčkař Honza tráví 90 % času naskládaný na svým fatboyi v rohu kanceláře. Protože prostě ví, že je mu tam dobře. Opakem jsou lidi, kteří potřebují dokonalý pořádek klid, aby mohli jakkoliv fungovat. Já třeba potřebuju mít na stole přiměřený chaos a spoustu věcí, které mě dokážou vytrhnout z letargického nicnedělání, které světoborně prezentuji jako „tvůrčí proces“.
Dost potřebnou kulisou je zvuk. Vyhněte se rytmickým věcem. Protože pokud nevíte, co psát, dřív nebo později se přistihnete, jak si bubnujete s tužkama a neděláte nic. Mně se osvědčil déšť, bouřka a hořící krb. Protože jsou to zvuky nepravidelné, decentní a dostatečně odstíní zvuky kanceláře. A ne, mou radou není „založte oheň a pusťte sprchu“… I když… No zkrátka zapátrejte na youtubu, kde jsou takových ambientních videí kvanta.
Ta byla fajn o zkouškové období, protože výsledkem byl dokonale uklizený byt. V reálném životě je ale fakt na škodu. Pokud o sobě víte, že máte k prokrastinaci sklony (story of my life), snažte se psaní prokládat skutečně konstruktivní činností. Já mám tu výhodu, že nejsem jen kopík ale taky fotograf a grafik. Takže se ty tři činnosti snažím míchat tak, aby mi ani jedna nelezla krkem. Pokud takovou možnost nemáte, zkuste to aplikovat na úrovni střídání klientů nebo jednotlivých úkolů. Výsledek bude ten, že uděláte kopu práce včas, což nezní úplně špatně. Akorát nezapomeňte, že při takovéhle strategii bude trvat doručení výstupu trochu dýl, viz chytrá část o plánování.